ČR pátou nejlepší zemí Evropy pro život a práci expatů
Podle nejrozsáhlejšího průzkumu jsou u nás vysoce kvalifikovaní cizinci stále spokojeni s kvalitou života. Většina zemí Západu se však propadá žebříčkem.
Jako expati jsou obvykle označováni vysoce kvalifikovaní zaměstnanci nebo profesionálové na volné noze působící v zahraničí. A InterNations Expat Insider je nejrozsáhlejší a nejcitovanější průzkum, který se zabývá jejich spokojeností se životem a prací ve více než 170 zemích světa.
Hodnocení vstřícnosti jednotlivých zemí k cizincům od různých “expertů” může být zajímavé, ale lépe vypovídající jsou přímé zkušenosti cizinců, kteří mají srovnání z více zemí, jak se jim kde žilo. O předním umístění České republiky v minulých letech jsem tu psal už předloni. A pro přistěhovalce stále zůstáváme velmi atraktivní zemí, kde se jim spokojeně žije a pracuje.
Většina Západu padá žebříčkem, my se držíme
Letošní desáté vydání přináší žebříček 53 zemí hodnocených podle 56 kritérií alespoň 50 respondenty. Na základě průzkumu mezi 12 tisíci expaty 171 národností se Česko letos umístilo na 21. místě. V top10 už sice nejsme, ale být pátá nejlepší země Evropy (za Španělskem, Portugalskem, Finskem a Lucemburskem) a šestá nejlepší země “Západu” je stále skvělým výsledkem. Tentokrát expati hodnotili nejvýše Mexiko, Španělsko, Panamu, Malajsii a Taiwan.
Země Západu se v porovnání se situací před lety postupně propadají žebříčkem. Dánsko, Rakousko Británie, Itálie, Německo a Norsko jsou už mezi posledními 15 a poslední dvě jmenované pak v nejhorší pětce. I dříve premiantská Kanada, USA a Nový Zéland se nacházejí ve spodní polovině. Přední místa obsazuje stále více země jihovýchodní Asie, střední Ameriky a Blízkého východu.
Ve kvalitě života, kde se hodnotí mj. bezpečnost, možnosti volnočasových aktivit a dopravní infrastruktura, se ČR umístila těsně za první desítkou. To platí i o pracovních příležitostech, firemní kultuře a možnostech kariérního růstu. Na druhé straně průzkum uvádí obtížnost při usazení se (45. místo), kde hrají roli komplikace se zvládnutím jazyka a s rezerovaností našinců při získávání přátel. V tom jsou na podobně Skandinávie a německy mluvící země.
Co si z toho můžeme vzít?
Na jedné straně nyní zažíváme dramatické zhoršení ekonomické situace, na straně druhé nám může většina světa závidět bezpečnostní situaci na ulicích. Budou-li pokračovat dosavadní migrační trendy včetně zvyšujících se bezpečnostních hrozeb a tlaku masové migrace na jižní hranici Evropy, měli bychom být připraveni na větší zájem o relokaci mladých rodin s dětmi ze zemí západní Evropy.
Před dvěma lety jsem napsal na závěr odstavec, který nemusím měnit. “Politická korektnost to zatím nedovoluje říkat úplně nahlas, ale čas už nazrává k tomu veřejně diskutovat příležitosti nového imigračního směru. Nejsme sice schopni nabídnout srovnatelné mzdové ohodnocení, avšak pro Francouze nebo Italy z předměstí jejich měst může být za pár let důležitější otázka životních nákladů, zdravotní péče a především bezpečnosti pro své děti. Nemluvě o svobodě říkat veřejně své názory a hlásit se ke křesťanským kořenům bez každodenního volání muezzina.”
Chce to ovšem trvat na přísně selektivní migraci s důrazem na ty vysoce kvalifikované. Pokud nechceme opakovat nevratné chyby Západu, nedovolme politikům podporovat migraci nízce kvalifikovaných nebo dokonce nekvalifikovaných, které nám tu chce Evropská unie kvótně rozdělovat formální legalizací masové migrace. Pár firem tím sice získá levnou pracovní sílu, ale makroekonomicky si tím nepomůžeme, jen si v daných regionech zhoršíme kvalitu života. Nejen pro sebe, ale i pro zdejší expaty.