Kolik bychom toho měli dělat pro cizince?
Do jaké míry a jakým způsobem podporovat integraci nově příchozích z veřejných prostředků?
Na čem se shodnou i ti, kteří mají k imigraci rozdílný postoj, je fakt, že pro úspěšnou imigrační politiku je nutnou podmínkou potřeba integrace (někteří mohou preferovat termín asimilace) nově příchozích v hostitelské společnosti. Co pro to má dělat stát, region nebo město, by mělo být předmětem veřejné debaty, protože tady se budou názory opět různit. Citlivou otázkou je, do jaké míry a jakým způsobem integraci nově příchozích podporovat z veřejných zdrojů, aby to většina společnosti nechápala jako neférové zvýhodňování.
Možné intervence státní správy a samosprávy navrhuji pro zjednodušení rozdělit do tří typů podpory, přičemž na každý z nich může jít velmi odlišný podíl integračního rozpočtu a každý může “obsluhovat“ v daném regionu jiná organizace.
1. Umožnit používat angličtinu jako v Evropě nejrozšířenějšího jazyka na veřejných místech (např. úřady, školy, zdravotnická zařízení apod.). Často stačí jen málo – překlady orientačních návěstí, dokumentů, formulářů, mít v daném místě aspoň jednoho pracovníka, který jazyk ovládá a je ochoten (a pracovištěm motivován) jej používat. Někteří mohou namítnout, že by se cizinci měli co nejdříve naučit česky, ale v případě tzv. expatriotů (vysoce kvalifikovaných odborníků vyslaných zahraniční firmou) se jedná o dočasné pobyty na dobu, ve které je zvládnutí českého jazyka nereálné.
2. Pomoci jim řešit životní situace a agendy, v nichž jsou cizinci znevýhodněni oproti domácím, tj. všude tam, kde musejí použít speciální postupy, které našinec ani nezná a kde jim tedy (kolega, soused, apod.) neumí poradit. Zde nejlépe pomůže nabídka bezplatných konzultací, které by ovšem měly vést k tomu, aby se cizinec naučil tyto situace řešit příště již samostatně a externí pomoc nepotřeboval. Opačný přístup vytváří závislost a nekonečnou spirálu požadavků na speciální péči, která má za následek nehospodárný růst nákladů a méně úspěšnou integraci.
3. Pomoci jim s integrací do místního kulturního prostředí tak, aby se časem cítili občany, pro které je naše země nejen novým domovem, ale i státem, jehož zájmy budou hájit a k němuž budou cítit pocit sounáležitosti a patriotismu. Takové aktivity mohou zahrnovat např. kurzy českého jazyka, české historie, práva apod. Jedním z prvků integračního mixu je pomoc s budováním vztahů s místními, aby cizinci nevytvářeli segregované paralelní společnosti.